… Snídaně; máma v práci; na Řetechově se už asi pracuje...
Nestíhám; klasika; dochvilnost je výsada králů – naštěstí nejsem Král...
Malá zůstává doma – babička jedna; malý – babička druhá...
Odjíždím...
Řetechov nade mnou – mraky pode mnou...
Vyběhnu – toť otázka?
A hele, všichni čekají; že by na mne? Asi si fandím...
„Čau Hanis, rád tě vidím, jak je...? Někdy pokecáme; třeba při výběhu...“
Převlek zvládám v pohodě; ještě se nevyběhlo...; naskakuji; jedno společné foto...
Srovnávám ztrátu; Libe organizuje – trasy...
Rakváči startují; běžíme; 1. linie – Honza, Paťas, Hanis...já; jsme dobří...
Kde se tu vzal fotograf? Úsměv profesionálů...
První kopec - v těle stále bojovník! Držíme se pořád v čele...
„Zdar pánové“ – Pepíno, Gapisch, Rudolf a ostatní; podléháme jejich tempu; těsně pod Světlovem...
Naštěstí všichni padají vlevo ke kostelíku na samotě u lesa; my držíme směr a výšku...
Oblet a přejezd Komonce a návrat zpět; Libe, opravdu jdeme jen dvakrát...
75 minut nevšedního pohybu; alespoň pro některé...
U dubového stolu ze svižně se pohybujících jsme opět mezi prvními...
Ovar – super; nežeru; a pak smršť dalších specialit; a zase nežeru...
Po polívce, kterou opět n....u valím pro malého; ať aspoň někdo drží prapor mezi masožravci...
Knedlíček – zelíčko – masíčko...
“Tatínku, to mám rád, ale já už jsem papal u babičky...“
Asi si to nechám projít hlavou...
Sudok semifinále; po předchozím roce se raději nezapojuji...
Postupuji do finále; nemám soupeře – zelí vlevo, špek vpravo....
„Jíťo, pozdravuj máti !“
Doušuv vzorek začíná slavit úspěch...
Děti jsou děti; nechávám je na pospas osudu; jedu pro ženu svou...
Vracíme se, ať i ona si trochu užije světských radovánek...
Sekačka, škvarky...
Naštěstí jsem si ráno mázl grahamové rohlíky se sýrem; teď se hodí...
„Přeje si někdo platit?“; úspěšně provětrávám peněženky účastníků sešlosti...
„Rudolfe, kdo bude platit za paní doktorovou, která tu pořád pobíhá s brčkem v puse...?“
Kuchyň válí; ano šéfe – nemá šanci; všichni jsou sehraní a skvělí...
Obsluha rychlá; ceny příznivé; kvalita bezkonkurenční...
Život nemusí být jen boj...
Jirka a jeho výzva...
Dříve jen účastník – dneska to drží pevně v rukou...
Mladí na svá místa – staří vpřed...
První kolo; 0 : 1; jasnačka - zkušenosti slaví úspěch; odveta za 20 minut...
„Jestli budeš chlastat, dostaneš doma po držce!“
Druhé kolo – Mára je kamarád...
Ajjaj, nezoufejme; je to naštěstí 1 : 1!
Sebevědomí roste...; ti dříve „malí“ jsou dneska nějak velcí; až příliš velcí...
Velké finále; stejky sviští; prezident se obrací, pánvičky také; profesionalita je téměř na místě...
Dáša roznáší...
„Karle, drž si ho!“ „Máš smůlu...“ Ten byl Aleše...
Třetí kolo; opět u dubového stolu; 7 statečných na jedné straně – 7 statečných na straně druhé...
Kolty jsou proklatě nízko... Hrdla se trémou stahují – píši o těch v krku...
Technická – „sedíme“, třeba to mladým ztížíme...
Kde je Mára??? Chybí...
Kaskadér „bez peňazí“ - zaskakuje...
Mára, Mára, Mára !!! Nereaguje... Martinka je Martinka...
Proč stahovat kalhoty před brodem?
„Jakmile písknu, startujete! Ale bacha na intervaly...“
Karel konečně píská; atmosféra hodná velkého finále...
„Tatínku, ty jsi to rychle vypil!“
Ale, co to Douša dělá? Vancouver se rozplývá...
Staří na svá místa – mladí vřed...
„Fakt, dostaneš doma přes držku...!“
A co na to Mára???
Image je na nic, viď Tomski!
Pytlíky – všechno přesně napočítáno; každý má svůj na svém místě.
Kuva, jeden chybí; nechybí – jen má jinou barvu...
Výstupní; třešně sviští prostorem...
„Tos přehnal!“ „Nepřehnal!“
Tak zas někdy příště; mějte se;odchod; dozvuky u některých již mlhavě neznámé...prostě rybníček Brčálník a mlha, která by se dala krájet...
Závěrem... zmíněná jména osob jsou jen smyšlená; podoba s konkrétními postavami je čistě náhodná...
A ty, které jsem nejmenoval, stejně všichni znáte...; alespoň jednou větou – Valča, Jana, Dáša, Jitka, Mirka, Libe, Martin, Karel, František a hlavně Ťop!
Sobota 28. listopadu 2009
