Po příjezdu do slovenské L’ubochně u Rožumberoka jsme šli doplnit síly do tamní kantýny čím jiným než Topvar Kofou. Ulehli jsme v krásném apartmánu číslo 3, s krásným výhledem na celý park, altán byl vybaven velmi pohodlnou betonou podlahou, a tak o příjemné vyspání nebyla nouze.
Když jsme se ráno podívali na mapu, zjistili jsme se, že červená čára signalizující Velkofatranskou magistrálu je dlouhá pouhopouhý metr, avšak v měřítku 1: 50 000. Nakonec se vedoucím naší výpravy stal st. Valenťák, protože Pepošovi „údajně“ opuchla noha…
Náš humor zkrotil nepochopitelný devadesáti-stupňový kopec, po jehož dvouhodinovém zdolávání nás čekala první vrcholová prémie. Poté jsme se znovu podívali na mapu a uvědomili jsme si, že jsme ušli naprosté hovno.
Naše zásoby vody se pomalu ale jistě tenčili, a tak jsme uvítali lesní pramen, který na první pohled vypadal jako koryto pro prasata. Dále jsme pokračovali přes všechny „kopečky“ až jsme se objevili na Malém Penisu [Malém Lajsci (Malém Lysci)]. Tam začala naše největší krize, kdy jsme dohlédli na náš cíl, vzdálený několik set centimetrů na mapě. Po několika hodinovém úsilí a nadávání na Pepoše, který celou expedici naplánoval a nakonec vůbec nešel, jsme se konečně ocitli na vrcholu Javorina a odtud nám zbývalo už jen „co bys kamenem dohodil“ (několikrát).
Po slavnostní večeři, což byla praženica, jsme se těšili do duchen, které v našem případě znamenala zasiflená salaš, protože cápci v Chatě Pod Borišovom nebyli ochotní nás ubytovat alespoň na lavičkách v jídelně. V naší zasiflené salaši jsme se nakonec ale dobře zabydleli a vyspali, a to GRÁTIS.
Následující ráno jsme byli docela rozboření, ale i přesto jsme v sedm hodin vyrazili na další pokračování strastiplné cesty. Na vrcholu Križna už jsme byli v polovině a za pár minut už jsme seděli v Královském sedle v opravovaném hotelu, kde byl vchod skříní :). Z tohoto plejsu už jsme šli jen pár hodinek po prašné cestě, která byla ale u konce naprosto nekonečná. Přes to všechno jsme ale šťastně přišli k asfaltové silnici, kde na nás čekal Pepoš s autem.
Poté jsme jeli v sedmi v autě do Turčianských Teplic, kde jsme relaxovali v kúpelách. A nakonec cesta domů provázená vychlastaným hlasem Záviše.
Autoři: Tři Hubáčci, jeden Vavrys a jeden Valenta
Fotos in da Fotogalerie
