- Ovocná smoothiečka a chapati (místní tlusté palačinky) se už pomalu začínají zajídat.
- Avotoasty s vejci jsou pořád hodně vpohodě.
- Bandaska je suverénně nejlepší ve FIFA20, zato celého Pána Prstenů viděl poprvé až tady. Kino Sükü ale promítá pravidelně.
- Dýmeček bude mít za těch 5 týdnů přes 900 km.
- Máme tady nové kotě jménem Ugali (kukuřičná kaše). Je hrozně roztomilý, ale už mi stihl hodit bobek do boty.
- Náš správce areálu Klement (krycí jméno Gottwald) je až příliš přítulný.
- Nejoblíbenější stolní hrou jsou Fazole. Fakt top.
- Běžecká výbava naší výpravy už dosahuje více než 80 párů běžeckých bot, můj článek o jejich lovu si můžete v rámci repre týDeníčku přečíst zde.
- Během tohoto týdne se campem prohnal keňský mor a značnou část osazenstva opakovaně odeslal na místo sedavého odpočinku.
- Větší půlka týmu včetně Vendy odlétá dle původního plánu ve středu 10. března domů. Já, Tomík, Terka Jano a Max letíme až 18. března do Milána. Tam přijede i menší skupina z Čech a v severní Itálii pak strávíme týden na sprintovém MOC – Mediterranian Orienteering Championships a navazujicím (také sprintovém) campu. Jonáš by měl MOC běžet taky, jen ještě neví, jak se tam dostane. Jeho mnohadenní komunikace s aerolinkou KLM by si zasloužila divadelní zpracování.
- Bára Vyhnálková a Terka Novotná si pak prodlužují svůj slunečný běžecký home office ještě o další týdny.
- Malinko zpětně si můžete o aktivitách ‚volného‘ dne a dobrodružství na hoře Elgon přečíst z Bářina pera tady.
.jpeg)
Nicméně hlavní cíl byl Lake Nakuru National Park, tedy národní park u jezera Nakuru. Zajímavostí je, že tady mají poslední léta problém s moc vodou! Průvodce říkal, že je to globálními změnami klimatu. Každopádně se kvůli tomu nedá jezero objet dokola, protože je cesta zatopená. A vede to k tomu, že pověstných místních plameňáků ubývá. Jejich ideálním místem pro život jsou mělké laguny. Okraje jezera ale aktuálně tvoří zatopené lesy. Plameňáci se motají do větví a klacků, lámou si nohy, a tak raději přesídlují jinam. I tak jsme jich ale viděli dost, stejně jako opravdu hodně buvolů, zeber, různých druhů antilop a taky spousta zajímavého ptactva. Taky tam byly různé opice, prasata a hlavně žirafy, ty se mi líbily nejvíce :) Lvi ani nosorožce jsme bohužel nepotkali a slony tu nemají. I tak to byl ale zážitek vidět všechna tato zvířata na blízko ve volné přírodě.
Mezi nejlepší zážitky patří boj antilop, želva stojící přímo u cesty, utíkající stádo buvolů a kořist jaguára. Průvodce říkal, že to stádo buvolů pravděpodobně utíkalo proto, že zavětřilo lvy. Každopádně to vypadalo tak, že se naplno rozběhlo asi 6 buvolů pár metrů od našeho auta, běželi podél cesty a občas to stočili naším směrem. Musím říct, že nic příjemného, jsou to fakt velká zvířata a člověk úplně nechce, aby to napálili do auta. Naštěstí to nakonec stočili jiným směrem a nám se nic nestalo.
