Krátké zprávy

Propozice na tradiční Štěpánský běh, 26.12.2017 v Pozlovicích
 
Newsletter ČSOS - říjen 2017.
 
Shrnutí a úspěchy našich členů v posledních závodních dnech - čtěte aktuality LCE.
 
Jonáš s Vendou byli nominováni na poslední kolo SP ve Švýcarsku!
 
Zajímavosti a shrnutí posledních dvou měsíců - co se o prázdninách stalo v OB čtěte v novém Newsletteru ČSOS.
 

Poslední ve fóru

Svátky a narozeniny

Přihlášení

Online

Žádný

Vyhledávání

TOPlist

TOPlist

 

 

MS s odstupem času
Pondělí, 07 září 2015, Vendula Horčičková, 609 zobrazení,    0 komentářů
Na přelomu července a srpna jsem se zúčastnila MS v OB ve Skotsku. Sice s menším zpožděním, ale lepší někdy než nikdy (omlouvám se), jsem se rozhodla se s vámi podělit o nějaké mé zážitky a postřehy z této vrcholné OB akce.

Z Česka jsme jako český tým odlétali ve středu 29.7. směr Edinburgh a po menších peripetiích při půjčování aut (Enterprise vám česká repre nedoporučuje) jsme někdy v noci dorazili na naše ubytování. Jednalo se o větší youth hostel v Inverness, kde kromě nás bydleli taky Rusové, Litevci, Bulhaři, Američané, Hongkonžané a pár další národů. Což bylo moc fajn, člověk se aspoň trochu seznámil a připadal si jako na tom velkém MS, kde jsou všichni ti dobří z cizích zemí. Věřím, že většina z vás MS aspoň hrubě sledovala, a tak vás tu nebudu zatěžovat detailním výčtem výsledků a jmen. Ostatně kdyby něco, všechny tyto věci najdete na webu šampionátu. Další dny po příjezdu jsem já strávila objížděním pár mapových tréninků a modelů, zatímco větší části výpravy se už blížily závody a nervozita stoupala. Na pokoji jsem spala s Áďou Indrákovou, Denčou Kosovou a Janďou Knapovou, které všechny běžely sprint a dvě z nich i sprintové štafety. Proto jsem si u nás občas připadala jako slušný mimoň, když jsem jako jediná pořád dokola nestudovala nějaké sprintové mapy a města a do svých závodů měla ještě pořád dost času. V pátek 31.7. začal samotný šampionát kvalifikací sprintu, pro české barvy velmi úspěšné. Já jsem se na ni podívala jen v televizi. Sobotní sprintové štafety už jsem si ale nenechala ujít. Ostatně ani jsem nemohla. Vzhledem k tomu, že většina týmu byla v karanténě, bylo prakticky povinností zúčastnit se slavnostního zahájení, které se konalo před startem sprintových štafet. Český tým pro tuto příležitost kromě mě tvořili nadšený Šéďa, Dana s dcerou, kočárkem a manželem, Kuba hladič (fyzioterapeut) a Zhaly (paparazzi). Naštěstí to tentokrát vzali pořadatelé účelně. Po krátkém průvodu za skotskými dudáky v sukních přišly na řadu tři krátké projevy a mistrovství bylo prohlášeno za zahájené. Sprintové štafety se potom našim nevydařily zcela podle představ, ale nebyl všem dnům konec. Už v neděli následovalo finále sprintu, opět bez mé účasti. Češi přivezli velmi pěkné výsledky a hlavně z holek jsem byla vážně nadšená. Po dni volna následoval konečně závodní den i pro mě - middle v okolí zámku Darnaway. Model pro tento závod byl trochu překvapením. Na všech předchozích kempech jsme na middle trénovali ve vřesu po kolena a tady najednou byl čistý jehličnatý les, kde byly pod nohama jen klacky. Co nás přesně čeká v závodě, jsme tedy moc nevěděli. Ale podle staré mapy to rozhodně vypadalo na pěkný orienťák. Mě osobně před startem pobavila hlavně warm-up mapka:

Dalo nám hodně zabrat, abychom stihli oběhnout všechny kontroly… Pěkně reprezentuje terén, co myslíte? :D :D Zajímavostí tohoto závodu byl startovní interval. Nikdo jsme pořádně nepochopili, proč byl pouhopouhých 90 sekund. Asi definitivní ústup fér orienťáku televizi… Na trati se hodně rychle sbíhaly vláčky, které to celé zrychlovaly. Mně se bohužel vyhnuly. Kvůli tomu, že běhám dospělé teprve druhým rokem a po zranění jsme se nenominovala na červnové svěťáky, jsem měla v době MS docela špatnou pozici ve světovém rankingu, podle kterého se teď dělá startovka na middlu a longu na MS. Během závodu jsem minula pár holek, ale žádná mi nijak nepomohla při náběhu na kontroly. Za všechny chyby si můžu sama. ;)
Závod to pro mě nebyl úplně povedený. Bylo pro mě hodně těžké dostat se do závodního módu, když jsem na MS byla už tak dlouho a zatím jen všechny povzbuzovala. Na začátku jsem do toho moc vlítla, na delším postupu na 4k jsem se trochu srovnala, ale pořád to nebylo tak úplně ono. Málo kontrol, které bych naběhla přesně a precizně, neodcípalo to. Nicméně vysněná top20 to pořád mohla být, kdybych nenechala 2x35s na 19. a 20. kontrolu (stejná chyba, ale v menším měřítku, která připravila o zlato Emmu Johansson i Thierryho). Škoda. Nakonec 27. místo a hodně zkušeností pro příště (doufám, že nějaké bude!). Moje postupy: 

Hned další den se ve stejné aréně konaly štafety, které jsem opět neběžela. Bylo třeba, abych byla dostatečně odpočinutá na long. To mi ale nezabránilo, abych jela aspoň pořádně zafandit. A že bylo čemu! Holky šesté, kluci pátí, nádhera! Po dalším dni volna následoval můj druhý den D – long na legendární mapě Glen Affric (MS 1999) s legendami českého ženského týmu – Danou Šafka Brožkovou a Evou Juřeníkovou (která běžela jako svůj první závod na MS dospělých long na již zmiňovaném MS 1999). Za historku stojí především cesta na start. Z karantény na start nás vozily mikrobusy pořadatelů. Cesta měla trvat asi 45min. Když jsme po 25min dojeli k uzoučkému mostu přes řeku, říkala jsem si, že to asi časově přepískli, a chystala se k výsadku. To jsem netušila, že mikrobusem most přejedou; však to bylo na pohodu, na každé straně asi 5cm od zábradlí. ;)
Následovala normální lesní cesta plná výmolů, kaluží a bahna, protože pro Skotsko netypicky lehce poprchalo. Nepříjemný moment přišel, když jsme potkali jiný mikrobus jedoucí proti nám, v místě, na kterém jsem si fakt neuměla představit, že se dá vyhnout. Zastavili jsme, oba řidiči vystoupili, začali se přehrabovat v papírech a pak trochu hádat. To celé proto, že měli přesný časový rozpis, kde se má kdo s kým potkat a vyhnout a náš mikrobus měl 2min zpoždění, tudíž jsme se potkali jinde a to byl velký problém. I když my jsme byli úplně plně naložení a ten druhý byl prázdný, my jsme se museli pokoušet couvat do kopce na plánované místo setkání. Moc to nešlo, takže jsme nakonec museli vystoupit a čekat tak 10min, než to řidiči vymanévrovali. A to jsme z toho vyvázli ještě dobře. O pár mikrobusů dál se při vyhýbání jeden bus svezl částečně z cesty a zůstal asi 1,5km od startu viset nepojízdný na podvozku. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale od té doby museli všichni vystupovat na tomto místě a 1,5km na pre-start dojít s věcmi pěšky. Proto se taky v jeden moment startování zastavilo a posunulo o 20min později, aby to všichni vůbec stíhali.
A taky proto nám nikdo ty věci ze startu nevozil do cíle a dostali se k nám až 4 hodiny po závodě… Prostě luxus na MS. ;) Samotný pre-start byl taky dost zážitkový. Místo bylo tak nedostupné, že tam nebyly ani toiky, ani stany pro odložení věcí, ani prostor pro postavení vlastních stanů proti dešti. Přece nebude ve Skotsku pršet žejo? :D Midges (miniaturní kousavé mušky) byly úplně všude a v obrovském množství. Rozklusávala jsme se v pláštěnce, ve dvanácti minutovém koridoru už mi ale nepomohlo nic. Aspoň že warm-up mapka byla tentokrát normální. ;) Vše bylo ale vykoupeno božím terénem a hezkou tratí. K tomu snad ani nemám slov. Jsem šťastná, že jsem dostala možnost si tak nádhernou klasiku zaběhnout, opravdu to stálo za to! Se svým výkonem jsem tentokrát spokojená a to, že stačilo zas „jen“ na 26. místo a skoro 15min ztrátu na vítězku, je hold jen známka malé trénovanosti! Trať ženské klasiky:

 

Po práci přichází zábava, takže v pátek večer nás čekal banket. Ale co se stane na banketu, zůstane na banketu a toto je seriózní webová stránka, takže žádné drby. ;) Toto jsou moje historky a pocity z letošního MS. Doufám, že ne posledního. Toš vzhůru do tréninku, ať je zas o čem psát!

 

Podporují nás

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

 

Pořádané akce