Přihlášení

Online

Žádný
Prázdninové Norsko a Švédsko - jak bylo
Neděle, 11 leden 2015, Marek Cahel, 1348 zobrazení,    0 komentářů
Ještě se vrátíme k loňskému zájezdu do Norska a Švédska, který jsme absolvovali společně s výběrem dorostu (publikováno na stránkách VD)
  • termín: 16. – 27. 8. 2014
  • počet účastníků: 52 + 5RT + 2 řidiči + věčně brebentící Anetka :-)
  • lokace: Norsko – Kongsberg, Švédsko – Göteborg
  • počet tréninkových fází – 14
  • nasbíraných kontrol – až 264
  • počet nasbíraných hřibů a borůvek – spousta²

ČÁST 1 – Kongsberg

Na cestu jsme se vydali z Luhačovic v brzkém sobotním čase. Řidiči nasadili svižné tempo, takže cesta přes Uh. Brod, Brno, VelMez, Prahu, Sassnitz, Trelleborg až do Kongsbergu úspěšně ubíhala. Druhý den odpoledne nás na místě přivítala rozlehlá klubovna místních lyžařů a biatlonistů, ale také první (z mnoha dalších) čerstvý deštík, který znamenal posunutí úvodního tréninku. Jednoduchý seznamovák měl jasný význam – první kontakt s místním terénem, první identifikace, určení a osahání terénních tvarů a dalších informací na mapě.

V pondělí jsme už zapřáhli do plných. Dopoledne jsme při kombotechu ve volném tempu pocvičili základní orientační techniky, které jsou nezbytné pro úspěšnou navigaci v severském terénu – držení a změna směru, čtení objektů – držení linie, přehazování výhybek, vnímání pozitivních tvarů. Poměrně přehledný a čistý les ještě připomínal spíše typické švédské terény. Mapy – T1T2. Odpoledne proběhl první měřený trénink – záchytné body. Relativně jednodušší tratě byly zaměřeny na držení směru na delších postupech a určování výrazných navigačních bodů, které je nutné vnímat během postupu. Kopcovitý terén byl už fyzicky mnohem náročnější a také vegetace ukazovala krásnější, současně však drsnější podobu norské divočiny. Už tato třetí tréninková fáze ukázala rezervy nejen v orientační technice, ale i fyzické síle. Dlouhé výběhy do kopců, probíhání vřesem, přeskakování borůvek, neustálé boření se v mechu nebo bažinách, členitý povrch = s každým dopadem jiný krok – i to jsou pasáže, kde je nutné běžet při závodě rychle. Kdo nevyhledává podobná místa v přípravě, nebude v podobném terénu konkurenceschopný už z fyzického hlediska. Pak je i zaměření na technickou část oslabeno. Mapy – T1T2T3T4výsledkymezičasy.

V úterý jsme měli první odpočinek od orienťáku a výlet do Osla, kde jsme nejprve navštívili lyžařské centrum Holmenkollen a pak následoval volný rozchod ve městě poblíž Vigelandova parku. Odpolední návrat byl naplánován tak, abychom stihli trénink, který od klubovny pořádal místní oddíl. Ostře sledovaný byl tentokrát souboj trenérů (svěřenci šli volně), kteří své počínání v lese zaznamenali na GPS a své výkony pak večer komentovali při večerní analýze. Mapy – T4T6.

Středa nakonec proběhla ve znamení dvou middlů. Dopoledne jsme běželi na tratích middlu ze SP (jen doběh jsme si zkrátili), který zde proběhl letos v červnu v rámci severské série Světového poháru – výsledky. Cílem rozhodně nebylo atakovat časy, každopádně všichni máme jasnou představu o tom, v jakých dimenzích se pohybuje současný světový orienťák. Na trati bohužel došlo k nepříjemnému pádu a náš lékař Honza Vlažný musel s nepříjemně rozseklým kolenem a vyvrtnutým kotníkem navštívit nemocnici. Díky všem, kteří mu v lese pomohli! Mapy – D21H21výsledkymezičasy. Odpoledne byl oproti původnímu plánu zařazen kratší trénink – downhill middle. Trénink proběhl opět v odlišném terénu, který byl ve vyšších polohách poměrně otevřený, při seběhu k posledním kontrolám se však les uzavřel, viditelnost se významně snížila. Obtížnost lesa navíc podpořila relativně malá vrstevnicová členitost a téměř absence hrubějších tvarů. Úspěšná navigace tak musela nutně vést přes pečlivou práci s buzolou a dočítání bažin, případně kamenů. Z výsledků je patrné, že jsme příliš zvyklí na orientaci podle jasných a dobře viditelných objektů (logicky z našich terénů), ovšem držení směru a přesný náběh ke správnému objektu (který byl často znatelný až, když jsme u něj), nám v tomto případě dělal problémy. Mapy – T1T2T3výsledkymezičasy.

Ve čtvrtek nás čekal výšlap sjezdovky a dobytí nejvyšší hory v těsném okolí Kongsbergu – Jonsknuten, 902 m n. m. Na vrcholu se nám otevřel krásný pohled do širokého okolí. Jelikož jsme si cestou nesli veškerý materiál s sebou a počasí se také umoudřilo, absolvovali jsme pod vrcholem další trénink – 2 zelené okruhy. Terén byl opět naprosto odlišný a tentokrát opravdu unikátní. Z mapy dost nepřátelská zelená ve skutečnosti většinou vágně značila kosodřevinu a opět se potvrdilo, že pouhé vnímání porostových informací, na které jsme u nás zvyklí, může být v severském terénu ošidné.

V pátek dopoledne jsme běželi jednu z nejnáročnějších fází – downhill long. Trénink, původně plánovaný už ve středu, byl  přeložen kvůli lepšímu rozložení fyzických sil. Terénem byl námi dosud nepoznaný svah mohutného masivu Jonsknuten. Downhill značilo značné přenížení, kdy rozdíl mezi startem a cílem byl kolem 300 výškových metrů. Trať povětšinou vedla velmi členitým svahem a nádhernou severskou divočinou, naštěstí většinou z kopce :-), závěr v nižších polohách vedl částečně v otevřeném, zarostlejším terénu. Spousta zúčastněných v cíli konstatovala, že tratě nakonec až tak náročné nebyly – možná četná varování z těžkého tréninku a větší koncentrace, ale snad i zkušenosti z předchozích fází byly toho příčinou. Nakonec umístění některých kontrol nevyužilo nejdetailnější pasáže, ale trať k tomu tentokrát nesloužila. Mapy – T1T2T3T4výsledkymezičasy. Odpolední okruhy sloužily k rozběhání po klasice v rovinatém, členitém příměstském terénu. Takže technika stále na prvním místě. Každý si podle vlastních sil určil tempo a množství, pro lepší rozběhání je však vhodné absolvovat aspoň jeden okruh svižně – O1O2O3O4O5.

Sobotní dopoledne znamenalo poslední fázi v Kongsbergu. Na tomto místě je vhodné dodat, že mnohé mapy, na kterých jsme zde běhali, bylo vytvořeno českými kartografy. Semtamy simulovaly úvodní fázi kontaktního závodu. Běh v kontaktu klade větší nároky na mentální stránku výkonu, tím pádem také na pečlivé čtení mapy a soustředěnou realizaci vlastního navigačního plánování. Závodník stále běží svůj závod a soupeře může pouze využít k vlastnímu prospěchu, nikoliv slepě následovat.  Úseky – S1S2S3S4S5.

ČÁST 2 – Göteborg

Po tréninku jsme se sbalili, vyklidili klubovnu a vydali jsme se na další destinaci směr Göteborg. Klubovna v městské části Tuve byla sice dostatečně útulná, ovšem požadovaná kapacita pro 60 osob byla možná pouze teoreticky. Nám se naštěstí tuto teorii podařilo naplnit a přestože jsme byli vystaveni stísněným podmínkám, všichni jsme tuto situaci dobře zvládli. Na místě nás mimo to přivítalo relativně chladné počasí, při kterém se po celou dobu aprílově střídaly prudké deště a bouřky s občasným slunečnem. Faktem je, že v jiné části Švédska byly v tuto dobu povodně…

Vzhledem k nakumulované únavě byla nedělní finská hra dopoledne odvolána a první fází byl až odpolední middle. Trénink proběhl v jednom z nejčlenitějších lesních pasáží v příměstských lesích kolem Göteborgu. Také proto bylo pro lepší čitelnost zvoleno větší měřítko 1 : 7 500 (doporučeno samotným mapařem – mj. tvůrce map JWOC 2008). Příměstský terén nebyl tolik porostlý borůvčím jako v Kongsbergu, zato však členitý, kamenitý a v mnohých částech uzavřený hustým porostem. Mapa však byla i tak dost generalizovaná a to byl hlavní problém pro úspěšnou navigaci – opět jiný styl mapování, jiný způsob generalizace a nová zkušenost. Za zmínku také stojí mohutná bouře, která některé zastihla přímo v lese a byla natolik vydatná, že se dostala druhý den do místních médií. Zabijákem dne se však pravděpodobně stal Košík, který dokázal včas roznést všechny kontroly a to bez buzoly… Mapy – T1T2T3výsledkymezičasy.

Pondělí nás probudilo poctivým krupobitím, které nakonec zapříčinilo drobnou změnu programu. Kvůli času proběhl plánovaný sprint už dopoledne. Delší tratě, než je na tuto disciplínu obvyklé, vedly přímo od klubovny v městské části Tuve. Prostor nebyl příliš členitý, podstatná část tratí vedla pravoúhlou vilovou zástavbou, zbytek částečně zarostlým lesíkem, částečně otevřeným sídlištním prostorem. Trénink byl však významově důležitý také kvůli změně rytmu a fyzického nasazení. Tempová rychlost měla opět po dlouhé době dostaveníčko… S1S2výsledkymezičasy. Po obědě jsme sjeli do města na krátkou prohlídku centra a nákup suvenýrů. Poté následovala žlutá klasika. Terénem byl sice opět příměstský, nebo tentokrát spíše městský les mezi sídlišti, prostor byl však opět naprosto odlišný od všeho ostatního, co jsme dosud absolvovali. Tratě vedly převážně polootevřeným prostorem, kde se střídaly skalní plotny se zarostlými bažinami. Pro dobrý výkon bylo vhodné využít právě relativně dobré viditelnosti při skalních plotnách, kde se dalo také poměrně rychle běžet. Mapy – T1T2T3T4výsledkymezičasy.

Posledním tréninkem byl v úterý hromaďák v okolí klubovny. Takže opět kontaktní závod na závěr. Rozdělovací metodou byly tentokrát motýlky. Ukázky tratí – T1T2T3výsledkymezičasy po jednotlivých variantách. Odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu, kterou jsme všichni druhý den úspěšně dokončili.

Soustředění bylo zaměřeno především pro získávání nových zkušeností z pro nás nevšedních skandinávských terénů. Podstatným přínosem pro další přípravu musí být fakt, že tyto terény kladou neobvyklé nároky na fyzickou sílu. S tím je vhodné počítat při vlastní přípravě. Z pohledu orientační techniky je zde nezastupitelná práce s buzolou, na kterou nejsme z našich terénů příliš zvyklí a pečlivý výběr vhodných záchytných objektů… Soustředění by nešlo uspořádat bez podpůrného týmu, proto je na místě poděkovat roznašečům – Libemu, Pepínovi, Košíkovi a Ivě za bezchybný roznos, sběr, odvoz a další pomoc; Košíkovi navíc za cenné večerní analýzy, Kukátkovi za vynikající IT služby. A v neposlední řadě také řidičům Michalovi a Liborovi za nadstandardní dopravu a přiblížení do všech možných částí lesa. Poděkování patří také Zlínskému kraji za podporu.

Fotky od Kuby GlonkaMarti Waňkové

 

Podporují nás